Historie

 

Historie školy

V roce 1784 byla v obci zavedena školní výuka – dosud děti docházely do školy v Dolní Jamné. Vyučovalo se po domech, první učitel se jmenoval Kern. Kolem roku 1790 byla postavena škola, kolem roku 1885 se vyučovalo již ve dvou směnách – dopoledne vyšší stupeň, odpoledne nižší. Počet dětí se zvyšoval a škola byla rozšířena o jednu třídu umístěnou v domě č. 15.
V neděli 29.září 1895 v 11 hodin dopoledne vypukl v přistavěné kůlně požár založený dětmi hrajícími si se zápalkami a během 3 hodin lehlo popelem 21 domů i se starou školou.
Do 21.listopadu 1895 se nevyučovalo, poté byla zřízena jedna místnost k vyučování v domě č. 31 a 29.září 1896 byla upravena další místnost v domě č. 6.
Dne 21.66.1897 byl položen základní kámen ke stavbě nové školy a již 20.listopadu téhož roku byla stavba dokončena. Kolaudace stavby byla provedena 25.listopadu 1897 a od 3. prosince začalo pravidelné vyučování. Vyučovali zde 2 učitelé, škola měla od roku 1912 již 3 třídy. Během 1. světové války se zde vystřídalo mnoho učitelů, z nichž někteří padli ve válce.
Dne 20.října 1919 byla v Bezvěrově zřízena první česká jednotřídní škola a na jaře roku 1923 byla postavena budova pro samostatné vyučování.

 

Historie obce

    Bezvěrov leží na silnici spojující Plzeň a Karlovy Vary 12 km západně od Manětína. Jméno Besmirov bylo uvedeno poprvé ve zprávě o biřmování v r. 1239. V roce 1379 měla obec 3 části a každá patřila jinému majiteli. V 15.století byla sjednocena koupí rodem Kellnar. Německý název je odvozen od jména šlechtických majitelů z rodu Pernklů z Šenreitu, kteří zde sídlili v letech 1502 – 1555 (podle zmínky ve farní kronice Krašova v roce 1495 zakoupil obec Goerg Bärenklau von Schönreuth, který přišel do Čech v 15 století). Podle pověsti, navazující na německé jméno vsi Bärenklau – medvědí dráp, zachránil rytíř chlapce ze spárů medvěda a ten pak měl své sídlo na tzv. Zámeckém vrchu, kde r. 1396 vznikla tvrz (bez přesné lokalizace, pouze archivně doložená). Obě bezvěrovské tvrze zanikly nejpozději během třicetileté války a do dnešních dnů se z nich nedochovaly žádné pozůstatky. V dalších letech přecházela na různé majitele, území bylo rozděleno mezi pány z Bečova, Štědré a klášter Teplá, až od roku 1837 byla obec v držení rodu Beaufort-Spontini z Bečova. Alfréd Beaufort Spontini r. 1865 založil na pozemcích nedaleké pusté vsi sklárnu, kterou později prodal sklářské rodině Kavalírů ze Sázavy. Bezvěrovská sklárna, vyrábějící duté, křišťálové, laboratorní a chemické sklo, ceněné i v zámoří, byla v provozu do r. 1923. V pecích se užívalo dřevo, výrobky byly vyváženy koňmo až do severních Čech, ale také do Vídně. Potom byla poblíž postavena železnice a doprava byla vedena po ní. Měla být zavedena až do Bezvěrova, ale neuskutečnila se. V roce 1906 byla postavena moderní fabrika – se stavbou se začalo 31.července  a zapálení pece se uskutečnilo již 3.ledna 1907! Během roku se v továrně spotřebovalo 150 vagonů uhlí. Měla 13 dílen a vyrábělo se zde převážně laboratorní a chemické sklo, ale i výrobky pro běžnou spotřebu. Vyvážely se do Francie i Ameriky. V roce 1919 byla továrna elektrifikována, dostala název Neu Sazawa – Nová Sázava – po Sázavě, kde měl Kavalier svůj mateřský závod.

    V roce 1872 byl zřízen ve fabrice poštovní úřad, neboť v obci samé se jeho zřízení přes mnohé žádosti nepodařilo prosadit.

    V roce 1882 byla v obci zřízena samostatná četnická stanice.

    Po dlouholetém přání obyvatelstva byl založen spolek pro stavbu nového kostela, neboť většina obce patřila k farnosti Dolní Jamné a Nová Sázava a malá část kolem ke Krašovu, ale ani tyto plány se neuskutečnily. 

    Obec měla být střediskem celé krajiny – koncem 1. světové války byla v největším rozkvětu. V roce 1923 však vyvrcholila krize, továrna byla uzavřena a tím nastal v krajině úpadek.

    Za bývalou správní budovou se rozkládají zbytky parku. Nejvyšším kopcem je Jedlový vrch s 696 m a Krašovská výšina s 712m. Půda je zde velmi úrodná – snáší velké mokro i velkou zimu. Lidé byli zaměstnáni v zimě hlavně v lesích,  kolem se hodně pálilo dřevěné uhlí, v létě pak odcházeli za prací až do Sas. Obyvatelé patřili ve většině k sudetským Němcům a byli známí pracovitostí a spravedlivostí, pevně se drželi starých tradic. Mnoho zvyků se zdrželo až do doby poslední – draní peří se zpěvy a s vyprávěním, 3 dny oslav závěru masopustu, průvod s maškarami, průvody děvčat a chlapců po vsi na Smrtnou neděli, stavění máje a jiné, ale kolem roku 1935 začaly zvyky upadat.

     V r. 1946 zde bylo 121 domů, z nichž zhruba polovina byla zachována, zbytek byl nahrazen novou výstavbou. K drobným památkám Bezvěrova patří kaple sv. Floriána obdélného půdorysu s trojúhelníkovým štítem a jehlancovou stříškou se zvonicí a zvonem, dodnes používaným. Na návsi se dochoval žulový, 3m vysoký pomník padlým v 1. světové válce s česko-německými nápisy. Kamenný křížek z r. 1886 s litinovým Kristem stojí při cestě na Manětín. Jižně od vsi probíhá stará hranice panství Toužim – Brložec. Dodnes je vymezena skupinou starých hraničních kamenů z r. 1623, které jsou vyzdobeny znaky Sasko-Lauenberských vévodů.

    Pro nepřístupnost, rozsáhlé, hluboké lesní hvozdy a drsnější podmínky byl region osídlen poměrně pozdě a řídce a dodnes patří k nejméně zalidněným v Čechách. Proto jsou zde přírodní podmínky zachovány ve velmi dobrém stavu, a pro jejich udržení zde bylo vyhlášeno několik státních přírodních rezervací.

    V r.1968 byl 1,5km od obce na výšině 710 m.n.m.postaven 300m vysoký televizní vysílač Krašov pro západní Čechy.

    V současné době počet obyvatel včetně spádových obcí je kolem 600, počet obyvatel Bezvěrova je kolem 410, průměrný věk 37 let. Obyvatelé obce jsou z 93,5 % české národnosti převážně se základním nebo středním odborným vzděláním bez maturity. Úplné střední vzdělání s maturitou má 14,2 % a vysokoškolské 2,1 % obyvatel.

    Ekonomicky aktivních je 53,1 % obyvatel. Více než polovina z nich však za prací dojíždí do Toužimi nebo do Plzně, kde pracují převážně jako dělníci u zahraničních firem.

    V obci má pobočku firma IMONT Plzeň, která ve své dílně pro opravy zemědělských strojů a v truhlárně zaměstnává cca 15 lidí. Zpracováním dřeva se zabývá také firma Dřevovýroba Neuberg a spol.

    Přestože je Bezvěrov poměrně malá obec, kulturní a společenský život je zde bohatý. Obecní úřad vydává pravidelný čtvrtletník, ve kterém své občany informuje o veškerých pořádaných akcích a do kterého pravidelně přispívají i žáci naší základní školy. V obci je aktivní fotbalový klub Sázavan Bezvěrov i Sbor dobrovolných hasičů, místní bývalý kinosál v budově obecního úřadu slouží k divadelním představením pro veřejnost, škola zde pořádá besídky pro rodiče a přátele školy, zajišťuje kulturní vystoupení na tradičním vítání nových občánků i setkání seniorů obce. Pro děti jsou tu každoroční oslavy Dne dětí, Mikulášské besídky i masopustní karneval na ledě zimního stadionu, v létě sportovně recesistická akce ,,Bezvěrovská máchanda", ze které je finanční výtěžek poskytován základní a mateřské škole. Působí zde i myslivecký svaz.

    V roce 2005 Parlament ČR schválil návrh symbolů obce a na tradiční pouti sv. Petra a Pavla konané 25. června 2005 byly předány obci znak a prapor.

TOPlist